Na hlavní stránku horolezeckého oddílu TJ Lokomotiva Teplice

Slavnostní projev Gerharda Tschunka

Vážení přátelé, vážení hosté,

sešli jsme se dnes na tomto místě, abychom svou přítomností oslavili slavnostní kolaudaci chaty horolezeckého oddílu Lokomotiva Teplice. Když se řekne kolaudace, vyvstane nám většinou strohé pracovní vypočítání stanovisek, případných chyb a dohadů.

Ale my zde dnes prožíváme více. Díky neutuchajícímu úsilí některých ale i mnohých, zde slavnostně, alespoň se tak tvařte, předáváme do dalšího užívání objekt, který není jen příjemným místem, ale je to i místo živé historie pro tři generace, místo, kde mnoho lidí známých i neznámých prožívalo nebo bude prožívat svůj volný čas naplněný naším sportem, bujarým veselím, ale i setkání přátel, rodin a jednotlivců.

A nyní něco k historii tohoto objektu. Tato horolezecká chata má své počátky kolem roku 1970. Tenkrát skupina aktivních lidí z horolezeckého oddílu Lokomotiva Teplice pojala plán na výstavbu oddílové chaty. Tito členové, kteří úspěšně zorganizovali několik expedic a zájezdů, což v této době nebylo vůbec jednoduché, se pustili do práce. Původně měla oddílová chata stát v Ostrově pod Císařem. Pěkné že. To ovšem úřady vyloučily pro přílišnou blízkost státních hranic s NDR. Horolezecká chata by zřejmě mohla ohrožovat politické dění v Evropě. V této době Krajský projektový ústav v Ústí měl v držení tento objekt, který vůbec nevyužíval, ba spíše nechal chátrat. Tehdy byl členem našeho oddílu i Ing. Bořek Zatloukal, též účastník jedné expedice. Slovo dalo slovo, ale byl v tom malý háček. Tento objekt, dřívější hostinec, se mohl prodat pouze soukromé osobě. Takže nás šest dalo penízky dohromady a dům jsme zakoupili. Později jsme ho převedli do vlastnictví Lokomotivy. Pak ovšem nastaly potíže. Střecha, okna podlahy, komíny, to vše se muselo uvést alespoň do takového stavu, aby se chata dala používat. A také tu byly řeči, jako byste to neznali. Prý daleko od skal, špatný příjezd, nevedla sem tenkrát pořádná cesta, je to bouračka a na brigády se můžeme vykašlat, my chceme lézt, a tak dále.

Teplický horolezecký oddíl, který jsem tenkrát vedl, měl v té době kolem šedesáti členů a výbornou pověst. A tak se našlo dosti členů kteří byli ochotni za to vzít. Nebylo dost peněz a tak se hodně materiálu převedlo z jedné stavby na druhou, jak se elegantně říkalo. Voda. Objevili a vydolovali studánku tam nahoře za chatou a přivedli k darlingu do sklepa. Septik. Jarda Štěrba přifuněl ze stavby s bagrem a vše krásně vybagroval. Hoši z Báňských Staveb v čele s Honzou Pourem udělali základní elektriku. Musím se také pochlubit. Pouze se sekerou jsem ze starých sloupů elektrického vedení postavil srubovou přístavbu za chatou. Udělali jsme podlahy a obložení a další a další. A tak pomalu rostla, ta naše chata.

Nad tím vším děním tvrdou rukou kraloval Ruda Ponocný, který byl finančníkem, dozorcem i dodavatelem. Nu a najednou začala chata sloužit. Měli jsme i správce chaty, kterým byl oddílový fotograf Standa Malý.

Jezdilo se sem, slavily se tu významné události, v zimě se například odtud startovaly běžecké závody horolezců, konaly se zábavy s promítáním a mnoho dalších. A hlavně se pořád něco vylepšovalo a opravovalo. To byly kamenné začátky chaty, chaty kterou ovšem nová, mladá generace ta vaše dotáhla do dnešní krásné a příjemné současnosti. Zase to bylo určitě spousta dobrovolné práce, práce schopných jedinců, bez kterých by nic nebylo. Těm všem, známým i neznámým patří náš dík. Mohou hrdě říci, přiložil jsem ruku k dílu dobré věci.

Chraňme a opatrujme toto dílo, neboť to bude naše vizitka těm, kteří přijdou po nás.

Díky a Hore Zdar.