Horolezecký oddíl TJ Lokomotiva Teplice – založen 1957
Zprávy Vzkazy Akce Chata Knihovna Dokumenty Kronika Historky Osobnosti Archiv Odkazy Kontakty

Kronika – Úspěchy členů oddílu

Gerhard Tschunko (*1935)

Ač původně především alpinista, oblíbil si pískovce Českosaského Švýcarska. Jeho výstupy se zde počítají na tisíce, k nim se řadí desítky prvovýstupů převážně v oblasti Tiských stěn a skal v okolí Ostrova. Účastnil se řady významných zahraničních zájezdů a podílel se na přípravě a úspěchu expedic do Norska na Špicberky či do hor východního Turecka. Několik let byl jako mistr sportu v československé reprezentaci. Je spoluautorem horolezeckých průvodců.

Vlastními slovy:
Narodil jsem se v Českých Budějovicích. Už jako kluk v Českém Krumlově jsem s rodinou hodně cestoval po Šumavě i po Alpách. Otec mne jako devítiletého brával na lehké výstupy v oblasti Dachsteinu.

K lezení na pískovcových skalách jsem se dostal po válce, když jsme se s matkou přestěhovali k Duchcovu. Při výletu do Ostrova a první výstup jsem absolvoval na Malou Tovární věž – bez lana. Po ukončení vojenské služby v roce 1956 jsme spolu s Františkem Grasslem, Milanem Bárou a Jardou Bartošem začali pravidelně jezdit do skal. V roce 1958 mě vzal William Kubinec do Vysokých Tater k Žabím plesům, zlezli jsme Žabího koně a Volovou věžu, o rok později jsem absolvoval první zimní zájezd do Vysokých Tater na Zbojnickou chatu. To byl začátek dlouhé řady tatranských pobytů, při nichž jsem prostoupil mnoho stěn v létě i v zimě.

V roce 1963 jsem poprvé působil v Alpách, v roce 1964 na Kavkazu v dolině Baksan s výstupy na Pik Volnoj Ispanie, traverz Ušby ad. V roce 1965 opět Kavkaz v oblasti Bezengi s výstupy na Misses-Tau, Ullu-aus Baši, ale hlavně prvovýstupy s vynikajícími horolezci Ľudovítem Záhoranským a Jánom Ďuranou severními stěnami Koštan-Tau a Šchary. V zimě roku 1966 jsem jako člen reprezentačního družstva působil v oblasti Mont Blancu, kde jsme spolu s Mílou Matrasem a Jardou Budínem zlezli Aiguille du Midi Contaminovou cestou a v zimních podmínkách jsme vystoupili od severu na Mont Blanc.

Na pískovci jsem lezl převážně s Wolfgangem Bruchem, Rudou Wokržinkem, Frantou Gruntem a Rudou Stuchlíkem; uskutečnil jsem okolo 80 prvovýstupů všech stupňů obtížnosti, patří mezi ně kupříkladu Kosmická cesta na Malou Tovární věž, Andělská hrana na Širokou věž, výstupy na Ostrovskou stěnu, východní stěna Rajské věže a mnoho dalších.

Deset let jsem vedl teplický horolezecký oddíl. Po jeho opuštění v roce 2000 jsem založil horolezecký oddíl Climbing Club Dubí u Teplic, který v současné době vedu.

Zdroj: Kniha "Ó, horo"

Miloš Matras (1933–1970)

Do skal přišel poprvé v roce 1949. Stal se lezcem s mimořádným citem pro skálu a spárové lezení, schopností lezecké orientace a smyslem pro bezpečnost. Vynikající výkony odváděl v prvovýstupech na "rodných" pískovcových skalách nebo znělcovém Bořeni, ve Vysokých Tatrách, na Kavkaze i v asijském Hindúkuši. Jako člen státní reprezentace a zasloužilý mistr sportu se zúčastnil řady expedic, poslední byla osudná. Zahynul společně s ostatními členy expedice pod Huascaránen v Peru.

Zdroj: Kniha "Ó, horo"

Jaroslav Budín (1935–2011)

Přední český horolezec 60. let. V Labských pískovcích udělal téměř 60 prvovýstupů. Ve Vysokých Tatrách více jak 300 výstupů: 1. zimní výstup Lapinského komínem na Galerii Ganku (1960), zimní výstup severním pilířem Velkého Mengusovského štítu (1964). V Alpách: zimní travers Aiguille du Midi – Mont Blanc (1964), 1. zimní výstup Čopovou-Potočníkovou cestou na Jalovec (1965), cestou Schmidovců v severní stěně Matterhornu (1969). V Západním Kavkazu: prvovýstup severní stěnou Přední Čotče (1962). Působil i na Špicberkách a v Turecku. Reprezentant CSSR (1963–1971).

Zdroj: CAONews, říjen 2008, časopis cituje z Horolezecké encyklopedie.

Vladimír Myšík (*1951)

Slovy Honzy Poura:
Byl členem Národního mužstva v silniční cyklistice i ve výběru na OH, a ve "středních letech" se začal také zabývat horolezectvím. Jelikož měl opravdu výkonné plíce, pustil se i do Himaláje.
1993: pokus o dosažení Makalu I, 8462 m, dostal se do výše 8000 m, pro špatné počasí se museli vrátit.
1995: Cho Oyu, 8201 m, vrchol dosažen klasickou cestou západní stěnou.
1997: 9. 7. Gasherbrum I, 8068 m, Japonská cesta v severní stěně; 15. 7. Gasherbrum II, 8035 m, vrchol dosažen klasickou rakouskou cestou; výstup (bez sestupu do Base campu) uznán jako Výstup roku 1997, ale administrativním chaosem nebyl nikdy předán. Pokusil se také o zápis do Guinessovy Knihy rekordů o hru golfu v nejvyšší výšce (nesl tam golfovou hůl a míček) a skutečně na vrcholu míček odpálil. Nebylo mu to však uznáno, jelikož tam prý nebyly jamky.
2004: pokus o Shisma Pangma, 8027 m, pro špatné počasí skončil ve výši 6400 m. Dosáhl však rekordu v překonávání vzdáleností, když se dostal z Base campu do Teplic za 3,5 dne.