Horolezecký oddíl TJ Lokomotiva Teplice – založen 1957
Zprávy Vzkazy Akce Chata Knihovna Dokumenty Kronika Historky Archiv Odkazy Kontakty

Kronika – Historie

V červnu roku 1957 se sešlo ve škole v Trnovanech na podnět Williama Kubince a Romana Lochmana šest zájemců, jejichž společným cílem bylo založení horolezecké skupiny. Zakládajícími členy byli Sláva Stehlík, Gerhard Tschunko, Pavel Novák, Franta Grassl a pochopitelně zmínění iniciátoři akce. Vedením skupiny byl pověřen Sláva Stehlík.

Organizačně byli všichni členy turistického oddílu TJ Lokomotivy Teplice, o nějakém těsnějším spojením s jeho vedením se však nejednalo. Programem skupiny bylo rozšíření počtu zájemců o horolezecký sport, pořádání společných lezeckých zájezdů a tréninky v tělocvičně.

Zájem lezců se zprvu soustředil především na pískovcové skály v Tisé, později na celou oblast Labských pískovců. Přibyli další členové, např. Ruda Wokržinek, Ruda Ponocný, Miloslav Stránský. Pod vlivem W. Kubince se pozornost členů obrátila také k Vysokým Tatrám. Na podzim roku 1958 se uskutečnil stanový tábor při Žabích plesech a v únoru 1959 vystoupili W. Kubinec a G. Tschunko Komarnického žlabem na Širokou věžu ve Velké Studené dolině. V následujících letech byly pořádány již pravidelné letní a zimní zájezdy do Vysokých Tater za účasti stále většího počtu členů. Do roku 1959 vystupovala tato horolezecká skupina jako oficiální součást turistického oddílu TJ Lokomotiva Teplice a od roku následujícího se stala samostatným oddílem. Měla 32 členů a vedoucím byl Gerhard Tschunko, který potom setrval ve vedení do roku 1970. Schůze oddílu se konaly v budově teplického nádraží. Činnost oddílu se soustředila na výstupy ve velehorách, a to nejen ve Vysokých Tatrách, ale i v zahraničí. Pravidelně byly pořádány zimní tábory na Bořeni a běžecké lyžařské závody. Výkonnostní úroveň členů horolezeckého oddílu byla v té době na velmi slušné úrovni a zvýšila se ještě příchodem Miloše Matrase a Jardy Budína v roce 1966.

V červenci 1959 postihla oddíl tragická událost. Jeho člen Pavel Novák (21) a hradecký horolezec Jaroslav Beran se během zájezdu do vysokých Tater zřítili v severní stěně Javorového štítu a zahynuli. Po této události ukončil své členství v oddíle W. Kubinec.

V letech 1966–1970 se členové oddílu angažovali v různých vedlejších pracovních činnostech převážně organizovaných M. Matrasem a R. Ponocným. Jejich výnos vylepšoval stav oddílové pokladny, umožňoval nakupovat materiál a hradit společné akce. Také díky tomu byla v roce 1968 uspořádána horolezecká expedice na Špicberky, jíž se zúčastnilo 6 členů oddílu. Expedice byla úspěšná nejen po stránce sportovní, ale i z hlediska kartografického a poznávacího. V následujícím roce pak byla uspořádána expedice do horolezecky částečně panenských hor Kačkaru na východě Turecka, a i tato akce byla úspěšná.

V roce 1970 vstoupili do oddílu členové vysokohorské turistiky soustředění kolem Ing. Jana Poura. Stali se tak novými a velmi aktivními členy a později J. Pour vystřídal G. Tschunka ve vedení oddílu. Ve stejném roce došlo také k tragickému úmrtí Miloše Matrase (37), který jako člen expedice Peru 1970 zahynul se všemi ostatními pod mohutnou lavinou padající ze svahů Huascaránu.

V následujících letech získal oddíl dům v Tisé, který postupně formou brigádnické práce zvelebil a zhodnotil a dodnes využívá. V současné době čítá teplický oddíl kolem 70 členů, jeho vedoucím je Pavel Aksamit a někteří horolezci dosahují vynikající úrovně.

Sám Pavel Aksamit absolvoval řadu letních i zimních výstupů se svým bratrem Petrem (†2001) a Vildou Pucem z Malé Skály, s mladším i Starším Petrem Zeithammerem, mj. Obrovský kout na Kežmarský štít, nebo zimní průstup severní stěnou Malého Kežmarského štítu po "Nemecký rebrík" s Petrem Macholdem ad. V Dolomitech má na svém kontě převážně se stejnými spolulezci Žlutou hranu na Cima Piccolo di Lavaredo, Comiciho cestu na Cima Grande a Soldiho cestu v jižní stěně Marmolady.

Zdroj: Kniha "Ó, horo"

Zakladatelé, předsedové a další

Autoři fotografií: Stanislav Malý, Jan Pour.
Pro zobrazení v plné velikosti klepni na obrázek.
Hviezdoslav (Sláva) Stehlík (1924–1972), jeden ze zakladatelů HO Loko Teplice

Sláva Stehlík vlevo Osazuje kruh v cestě na Morice v Himmelreichu
foto: Stanislav Malý
Ve Staré cestě na Palcát Při přeskoku na Krejčího v Tisé
Na návštěvě u Romana Lochmana, jednoho ze zakladatelů HO Loko Teplice; v roce 2007; to mu bylo cca 82 let

Roman Lochman Jan Pour, Roman Lochman, Pavel Štýbr
Ruda Stuchlík, jeden z předsedů oddílu, výborný kreslíř, 71 let, ochrnutý po kousnutí klíštětem; obrázky z oslav 50 let HO Loko Teplice

Ruda Stuchlík Zleva Pavel Štýbr, Rudolf Ponocný, Ruda Stuchlík
Tonda Malich, výborný člověk, 80 let (2009), zaměstnáním byl dělník u Pozemních staveb, výborný kreslíř samouk; ve Vysokých Tatrách V Mengušovské dolině sjel s lavinou z Červeného žlabu spolu s Tschunkem, Bruchem a jinými a zlomil si ruku v lokti; bydlí ve Skalce u České Lípy, 2x už měl výstavu

Tonda Malich v modrém Zleva Jan Popelák, Tonda Malich
Seznam členů oddílu z počátku osmdesátých let minulého století

Předsedové oddílu

  1. Sláva Stehlík, předseda 1957–1960
  2. Gerhard Tschunko, předseda 1960–1970
  3. Rudolf Stuchlík
  4. Jan Pour, předseda s kratšími přestávkami cca 15 let
  5. Jiří Herman
  6. Petr Janšta
    Jan Pour (podruhé)
  7. Karel Hykeš
    Jan Pour (potřetí)
  8. Šárka Klemsová
  9. Pavel Aksamit, předseda od roku 2001/2002
Slovy Honzy Poura:
Já jsem vstoupil do oddílu v letech šedesátých jako vysokohorský turista Ze Sklo Unionu spolu se Standou Malým, Heptnerem atd. Ze začátku jsem dělal skříňku (byla na zdi naproti Saxu), potom jsem byl "radou starších" - Tschunko, Ponocný atd. pověřen, abych vystřídal ve funkci předsedy oddílu Rudu Stuchlíka a dělal jsem ji s kratšími přestávkami cca 15 let. Během této doby jsem byl střídán Hermanem, Janštou a Hykešem. Ti toho po čase z různých důvodů nechali a tak jsem zase nastoupil já.

Pokladníci oddílu

  1. Rudolf Ponocný, 70. léta
  2. Petr Zeithammer, do poloviny 80. let
  3. Šárka Klemsová, od poloviny 80. let

Poděkování

Za další informace o oddíle ti budu velice vděčný. Viz kontakty Václav Vestfál.